Vsuvka - byť jsem ze 3/5 z Ústí nL a ze 2/5 z Práglu, silnici podél Jizery mám rád i proto, že jsem po ní absolvoval parádní noční pochod. To bylo tak - cca v březnu 1991 byla moje tehdejší známost Kákinka s ústeckym peďákem na lyžáku na Davidovce v Krkonoších s lyžemi mé maminky. Ty lyže jsem musel na konci lyžáku vyzvednout - ideálně ráno - a odvézt je k dalšímu využití do Prahy. V prkenici vcelku prázdno a logistickej voříšek před sebou. Ale plán byl.
Spočíval v tom, že nějak dostopuju do Příchovic a nočním pochodem úbočím Krkonoš po trase Mýto - Vilémov - Rokytnice nJ - Rezek - Vítkovice - Mísečky - Vodovod (turistická sjezdovka z Míseček do Špindlu) - Špindl dorazím v ranních hodinách na Davidovku, drapnu lyže a svištim do Prahy. Vybavení jsem měl pochybné - hadrový kecky, nějaký vetchý šusťáky, karimatku, ale ovšem - péřový spacák z expedice na Chan - Tengri, na níž byl někdy v osmdesátkách Kákinky tatík, adršpašský horolezec Jiří Nejezchleba. Tady je trasa na mapě, dalo to asi čtyři pětky:
No, nakonec jsem to šel až z Desný III, kde jsem si ještě koupil co nejlevnější rukavice (abych uspořil groše), který spočívaly v tenkejch bílejch prsťákách do tanečních. Kvůli chatrnejm botám jsem se držel silnic, abych se někde zbytečně nebrodil sněhem. Ve Vilémově po 12 km jsem zbaběle zalez do hospody na čaj, ale za chvíli mě stejně vyhodili, poněvadž zavírali. Pak táhlá Rokytnice, ale šlo se mi výborně, udržoval jsem si bojovnou náladu.
 |
| Head of Neutral Riders JayKay dřípe ve Fabia Camper při náročném programu Expedice Azbest 2020. K přikrytí používá spacák Alka, model 2009, ovšem levou nohu má po spacákem Chanem z roku cca 1987 (vlevo na fotce, se šňůrkou a samosvorkou). |
Na Rezku začalo sněžit, což nebylo úplně ideál. Snažil jsem se našlapovat, abych si co nejmíň vyráchal boty. Na cca 36. km jsem dorazil na Mísečky a čekal mě sestup po Vodovodní cestě do Špindlu. Tady bylo už tak 10 cm čerstvýho sněhu a nožky mrzly. Dohrabal jsem se do Špindlu, zalez do dolní stanice sedačky na Medvědín, vytáhnul károšku a spacáka Chana a zkoušel předstírat krátkej spánek.
Nakonec mi nezbylo, než za rozbřesku vobout mokrý boty a dohrabat se sněhem na Davidovku. Tam jsem místo drapnutí lyží a úprku do Práglu padnul jak maďarská kobyla někomu do postele a spal. Ve finále dopadla cesta do metropole tak, že jsem jel školním autobusem zpátky do Ústí nL a pak až k rodičům. Kdybych zůstal v Aussigu an der Elbe a na ty lyže počkal, ušetřil jsem si noční anabázi zímnima Krkonošema v teniskách.
To sice asi jo, ale nikdy bych nezažil takovouhle parádní túru, na kterou si živě vzpomenu i po 30 letech. A ty stavy a zážitky jsou vlastně dost podobný jako při nočních neutrálech, wow! No a s timhle mindsetem nebo asi spíš vzpomínkou jsem se vydal na Zdendovu trasu. Trochu jsem to natáhnul už na startu, což je dost možná takový vynucený, na konci jsem se doplazil až na začátek Jablonečku. Vlastní trasu už bezvadně popsal Zdenda, tak to nebudu papouškovat jak neoféma modrohlavá. Boží lajna!
Jo a ten spacák Chan mám dodneška a furt ho používám, i když po ránu, když z něj vylezu, vypadám jak Mozartův ptáčník Papageno. Chana sa nikdy nevzdám, nikdy! Nech si to všichni zapamatují.
Hezkejm neutrálům zdar
Papouš
Žádné komentáře:
Okomentovat