Noční přízrak: Nová Huť - Kytlice - Mlýny • 11,4 km • 209 m

Noční přízrak je páteřní linka Lužických hor s potenciálem až 16,5 km! Vede ze sedla nad Šébrem údolím říčky Kamenice až do České Kamenice k fotbalovému hřišti. Klíč pro její celé sjetí je překonání deadpointu ve Mlýnech, ale dostat se tam vyžaduje vcelku precizní jízdu a hlubokou noc bez aut. Lajnu měl rozdělanou místní revírník Čibi, ale jeho nesmělé kusé pokusy ve mně probudily zvědavost, v čom zaključájetsa prabljéma? V pondělí 13.4.2020 nad ránem jsem dorazil na místo, abych to čeknul.

Nejdřív jsem místnímu revírníkovi zmonstřil jeho Krky pochval prospěšné a vzniknul KPP Extension. Pak jsem se jel podívat na Kamenici. Tahle linka je totální libovka v údolí plném perníkových chaloupek lufťáků z Prahy, hlubokých lesů, pískovcových a znělcových skalek, co lákají k letnímu i zimnímu lezení, a zurčící říčky. Ale tomu se stejně nemáte čas v noci moc věnovat, protože je tma, kontrolujete rychlost a reliéf trati a srny před sebou.

Profil trati je dost plochý, chce to neztratit v úvodní svažité části rychlost a jet trochu na bomby. Start jsem kvůli km ještě trochu vyštengroval do sedýlka pod Velkým Bukem na silnici I/9 (aka Šébr). Po 1 km svižná levá do lesů vod a strání. Furt to celkem jede až na jednu dost zpomalovací levou, železniční přejezd a průskok pod viaduktem.

Libor Hroza na ledech Kytlici během natáčení reportáže pro TV Nova v roce 2002. Full story ZDE.

V Kytlici pak rychlost klesne na 30 – 40 km/h. Po 11 km se přes Mlýny doplazím skoro až ke znělcovým varhanům Pustého zámku a na takový kreténský rovince konečná. Pár metrů a silnice by se zase sklopila a fabie-lasice, mou namyšlenou domácí opovrhované vozítko, za mě kompaktní vydesignovanej kombíček s ložnicí, by se rozkutálela ke kýžené šestnáctce.

Jenže šestnáctka nedala, což je dobře, protože pak bych to revírníkovi vyžral kompléto a snad bych měl i výčitky. Takže pouhých 11,4 km, ale i tak spokojenost. Super trasa, hodně jemná, asi to bude chtít jet na řádně napchanejch slickách a bedlivě volit průjezd každou zatáčkou. Zlatá žíla Lužickejch hor, zase linka – potočnice, kde ta monotónnost jízdy v noci přináší i takový mimosmyslový stavy, byť na tyhle duchařiny moc nejsem. Prostě božanská věcička. Doufám, že na to revírník v dohledný době vlítne, protože ta šestnáctka je fakt svůdná a vede Sekretářku na scestí neutrálovýho vyžírkovství…

Zlatý žíle a revírníkoj zdar
Papouš