Údolí nad Velkým Březnem je při pohledu na mapu jasný semeniště neutrálů. Takže dítě hrálo ducárny a já dumal, odkud to pošlem dolů do údolí, abychom neztratili ani metr. Taktika byla - pojedeme do kopce tak dlouho, aby to šlo sešoupat a abychom kompletně využili potenciál neutrálu. Zároveň jsme potřebovali trasu bez velkejch zatáček, protože poprchávalo. Takže výprava tak trochu naslepo... Ale ve finále je to zábava. Prostě nevisíš na mobilní berličce a musíš číst terén.
Takže stoupáme, stoupáme a furt dobrý... projíždíme Lhotu pod Pannou, jedeme dál rovně, Řetouň - wtf, slyšels vo týhle díře někdy? Dohrabeme se až na křižovatku nad vsí, kde už to začíná vypadat jako konečná, teda spíš start. Otočka a jedeme, helter skelter, roller coaster.
Poslyš, tohle si dej. Furt na neutrál, žádný brždění motorem, pade, jen si to ladíš brzdou, mírný zatáčky, roztomilý protikopečky, furt rovně dolů. Fakt lahoda. Ve Velkém Březně se přehoupnem přes přejezd, pak opatrně přes hlavní a doplachtit, kam to půjde. Jde to rovně a pak ještě doprava. Končíme u obecní knihovny, tohle nevymyslíš. Tak teda Obecní knihovna a dokonce to má 8,1 km. Not bad.
V tomhle údolí je určitě potenciál na další sjezdy. Na to, že jsme jeli v noci a v mokru, spokojenost náramná. Stojíme u místní pivnice Tivoli (!), koukáme na Labe, vdechujeme vlahý jarní vzduch a přemejšlíme, jestli je to dneska všechno... Tak to teda ne!
Neutrálům zdar
Papouš
Žádné komentáře:
Okomentovat