Pro mě jako srdcového
Huťáka jasná první volba. Tuhle trasu notoricky znám pěšky, na koloběžce, na kole, autem, tam i zpět, takže zneutralizování byla moje povinnost. Páteční podvečer 15.5.2020, víkend přede mnou... cesta z nákupu domů přes
Černou Studnici a po mém prvním neutrálu klobouk na sedadle spolujezdce připraven. Vzadu na sedačce
Zuzka a
Ozzy chtějí taky okusit ten vzrušující pocit. Není co řešit, v sedle na
Dolní Černé Studnici to nejde jinak, klobouk na hlavu a neutrááál...
Jelikož jsem stále ještě neutrálový zelenáč, tak prvních 30 vteřin nedýchám. Pak se zklidňuju a celým tělem se roztejká děsně příjemný uvolnění. Vjíždím do lesa a následuje dlouhatánská ranvej, která umožňuje rozhulení skoro na stovku! Ukončena je ale mě dobře známou 120° obracečkou a dál cesta pokračuje serpentýnami lesem až do mé
Hutě.
|
ZBzH a jeho šťastná rodinka při neutrálu. Směje se i paní domu Zuzka, což není úplně obvyklé a bude to asi tím, že nesedí na sedadle spolujezdce, který má hučivej potenciál. Ozzyho to taky baví - kluci neutrály zbožňujou. |
Trochu mě zbržďuje auto přede mnou, ale pořád se jede rychle. Koupaliště napravo, můj rodný dům nalevo... až mi slza dojetím ukápne.
Hutí projíždím jako nůž máslem a za novou hasičárnou to spouštím doprava padákem k
Bratříkovu. Úzká silnička umožňuje jet místy i přes 70.
Ale po opuštění
Hutě přichází ostrá levá, kde je vidět jen na pár metrů před sebe a tady chytit protijedoucí, nebylo by to dobrý. Takže to chce opatrně. Následuje rovinka, kde to padá pod 30, ale naštěstí po odbočce na
Loužnici se to opět rozjíždí. Most přes
Žernovník a blíží se konec - stoupání na
Bratříkov. Zakončeno zpátečkou a vychází to na krásných 5,4 km.
Huti zdar
ZBzH
Žádné komentáře:
Okomentovat