Vjíždím na horizont, vyřazuji a začínám klesat k českému Beverly Hills (Jevany). Pěkná, i když úzká silnička v pěkném bukovém lese. První protisvah mě čeká u studánky, kde navíc musím přibrzdit kvůli nějakýmu šaškovi v protisměru, ale auto zatížené zbytkem rodiny má dobrou setrvačnost.
Několik zatáček a přichází crux. Hráz Jevanského rybníka. Ta vyžaduje nejen dostatečnou rychlost, ale i štěstí, aby nejelo nic proti. Uff, nic v protisměru nejede, jen rozháním jakýsi promenující se pár v zelených rouškách. Hlavní místo ale přichází na konci hráze. Ostré odbočení na hlavní. Zleva nic nejede, krouhnu zatáčku. Vím, že za ní už by to zase mělo být z kopce.
Auto se skoro zastavuje. Rychlost klesá téměř k nule, ale stále jedeme. Mám skoro nutkání pootevřít dveře a "koloběžkovat" auto. Rodina se opět diví. Snažím se autu pomoci alespoň přišukáváním tak jako na kajaku, při tom zírám do zrcátka, jestli se někdo nevynoří ze zatáčky, není to tu dvakrát přehledné. Nakonec přišukávání a gravitace vítězí nad třením v ložiscích a auto začíná opět zrychlovat.
Dojíždí mě jakési černé SUV, a tak kousek před odbočkou na Kostelec v protisvahu ukončuji neutrální běh a řadím. Asi bych ten protisvah stejně nedal, i když kdoví, třeba by se to prodloužit ještě dalo, ale na velikosti přece nezáleží.
Brandonovi a Brendě zdar
Merkava3
Žádné komentáře:
Okomentovat