Chvíli jsem se potuloval po Dubí a zkoumal tamní zákoutí, ale vybraná varianta byla tak trochu poukázka do penálu, tak nic. Pak mi napadlo, že bych se z dolního kruháče mohl spustit na random doleva, co to udělá. A furt to jelo a v celkem pěknejch zatáčkách - s kostelem sv. Valentina se samostaně stojící zvonicí s cibulí. Tady mi ty neutrály dávaj hlavní smysl - jeden se podívá tam, kde nikdy nebyl.
Za další zatáčkou (přechod ulic Kostelní a Míru) se ale silnice zvedla, bylo potřeba hledat cestu jinudy. Trnovanská a Emilie Dvořákové byla ta správná volba - a furt to jelo z kopce. U Emilky na konci jsou ale šraňky a za nima stopka. A za nima to pořád padalo mírně z kopce. Teoreticky by se možná dalo dojet až ke kostelu Nejsvětějšího srdce Páně, tzv. červenému, říkal jsem si.
OK, jdeme na vostrej pokus. Vyhlemzat se nahoru na Zinnwald a od Hotelu Pomezí se na trojku spustit 8 km k prvnímu kruháči v Dubí. Jede se na něj ze slušnýho kopce, takže se dá +/- odladit. Za ním je to položenější, sice na raněnou srnu, ale furt to nějak jede. Druhej kruhák cajk, zase plazení a nad kostelem už to padá v tý vlnce, závory gut, stopka stop, autobus a auta. Dávám pauzu, koukám na budíky - 13 km, sice jen o 200 m, ale Radana je sesazena.
Ale ten červenej kostej mi vrtá v hlavě. Zkusme druhou rundu - tentokrát jsem posadil start o trochu výš na kopec a v případě nutnosti jsem byl ready se vydávat za zásobování, co veze žrádlo severskejm psům k musherce a místňačce Soně :-) Zkrátim to: všechno hladce, akorát ke konci závory dole! Pokus o prodloužení štreky zmařen...
Mno, nakonec se mi podařilo s pomocí Boží šraňky zdolat, stopku taky a sunu si to k červenýmu kostelu, kterej za velkýho řevu dosahuju. Nakreslil jsem si to do mapy a koukám na cifru 15,0, holy cow! Jenže pak jsem si to prohlídnul ještě jednou, v mapě chyba a výsledná cifra je jen 14,3 km. I tak jsem Radanin pokus prodloužil o 1,5 km. Not bad.
Zinnwaldu zdar
Papouš
Žádné komentáře:
Okomentovat